Připravit se na soutěž v kulturistice je těžší, než může na první pohled vypadat

O svém rozhodnutí, vyzkoušet si závody v kulturistice a jeho přípravě, tréninku a mnohém dalším nám pověděl náš trenér Miloš Hašek


Proč jsem šel závodit

Chtěl jsem zjistit, jestli vydržím tvrdou přípravu na kulturistickou soutěž a zároveň jsem cítil, že je potřeba se po letech cvičení posunout výš a získat novou motivaci. Čím více jsem kulturistiku sledoval, tím více jsem chtěl mít životní formu a postavit se na soutěžní prkna. Kulturistika mě pohltila a už zbývalo udělat první krok, který byl nejtěžší. V tomhle případě to znamenalo najít si trenéra, který mě přípravou povede, jelikož jsem do té doby neměl žádnou zkušenost se soutěžní kulturistikou. Trvalo to dva roky, než jsem oslovil trenéra Pavla. Po první schůzce, kdy mě ujistil, že je můj cíl reálný, začala 16-ti měsíční příprava, na jejímž konci jsem opravdu měl životní formu a postavil se na podium při kulturistické soutěži.

 

Příprava

V první objemové fázi přípravy bylo cílem přibrat co nejvíce svalů. Tato fáze trvala devět měsíců a v podstatě to bylo z celé přípravy nejtěžší, protože jsem musel jíst hromady kvalitního jídla, aby se váha zvyšovala. Druhá fáze byla pozvolná redukce hmotnosti, která trvala pět měsíců a byla to nejpříjemnější část. Jídla bylo akorát, bylo pestré a tělo se začalo zbavovat tuku. Ve třetí fázi už začala přísná dieta, kdy jsem v podstatě tři měsíce jedl pouze vejce, tresku, hovězí, brambory a tvaroh. V tuhle chvíli mi nejvíce chyběly ovesná a rýžová kaše. Zajímavé je, že jsem předtím nejedl ryby, ale jelikož treska byla do téhle části přípravy nejvhodnější, naučil jsem se jí připravovat chutně a jedl jí každý den. V téhle fázi už kromě tréninku v posilovně začalo ranní kardio, což znamenalo vstávání ve 4:20 a půlhodinové výstupy na step. V této fázi asi měsíc před soutěží jsem onemocněl a nastala panika, co nemoc s tělem udělá. Paradoxně si tělo odpočinulo a forma se nezhoršila, ale také jsem pro to udělal vše, což znamenalo držet režim i při nemoci. Zároveň začal nácvik pozování, které mi ze začátku dělalo problémy, ale do závodů jsme to dokázali s trenérem vylepšit. Dva týdny před soutěží už jsem jedl pouze maso vařené ve vodě a brambory s baby špenátem. Nejvíce mi chyběl tvaroh. Tréninky byly tento týden dvoufázové. Bylo to nejen namáhavé fyzicky, ale hlavně psychicky, protože během týdne jsem absolvoval 12 tréninků v posilovně plus kardio. Přesně týden před soutěží nastala další krize, kdy zbýval sice už jen týden, ale pro mě to znamenalo ještě jeden celý týden diety.

 

Nejtěžší fáze

Poslední týden začala superkompenzace, kdy jsem byl v úterý a ve středu úplně bez sacharidů. Tělo bylo vyždímané, unavené a tréninky těžké. V tu chvíli jsem chtěl, ať už je po závodech a můžu se najíst a že nikdy více soutěžit nebudu. Jídla bylo furt dost, hlad jsem neměl, ale začal jsem mít chutě na sladké, protože jsem tři měsíce neměl nic sladkého. Ve čtvrtek a v pátek jsem svaly začal plnit batáty, rýží a racio chlebíčky a to už bylo veseleji. A nejlepší část přišla v pátek večer. Jelikož se svaly plnily pomaleji než bylo potřeba, zašel jsem na Big Mac menu a zmrzlinu. Je to paradox, kdy člověk tři měsíce nesní nic špatného a nezdravého a pak večer před soutěží jde do fast foodu. Účel to splnilo, svaly se naplnily a hlavně to byla obrovská vzpruha pro psychiku a jáse na závody začal těšit.

 

Závody

Nastal den závodů a vyrazili jsme do Čelákovic. Věděli jsme, že nebudu bojovat o čelní příčky a jel jsem si to spíš užít, i když samozřejmě jsem chtěl skončit co nejlépe. Já jsem vlastně pro sebe už vítěz byl, protože jsem dotáhnul přípravu až k soutěži. Nervozita trochu byla, ale věděl jsem, že formu jsme udělali dobrou a že jsem pro to udělal maximum. Po nástřiku barvy postupně přijížděla rodina a přátelé z fitka, kteří mi dali neuvěřitelnou podporu ještě před nástupem. A když jsem konečně vstoupil na podium, při prvním porovnávání jsem se možná až moc soustředil na správné provedení při pozování a nevnímal nic dalšího. Když jsem pak nastoupil do druhého porovnávání, tak mně v hlavě proběhlo : Tohle si chtěl, na tohle si dřel, tak si to sakra užij. V tu chvíli jsem začal vnímat skvělou podporu hlediště a opravdu jsem si to užíval. Sice z toho bylo jen 12. místo, ale zážitek to byl takový, že to chci zažít znovu. Víme, na čem pracovat a příště přijdu větší a zabojuji o lepší výsledek. Ale hlavně si to půjdu zase užít...

 

Trenér

Jak jsem psal výše, největší problém byl ve výběru trenéra. Nakonec jsem si vybral Pavla Procházku, kterého jsem znal už z dřívějška a byla to skvělá volba. Při prvním společném tréninku jsem zjistil, že to nebude žádná sranda, bolelo to. Všechny tréninky byly odcvičené na 100%, Pavel ze mě vždy vyždímal maximum, ale zároveň zachoval aspekty zdravého cvičení a nikdy mě nebolelo to, co by nemělo. Celou dobu jsem od něj měl podporu a motivaci. Kolikrát jsem přišel na trénink bez nálady a vůbec se mi nechtělo, hlavně v dietě, ale ten pocit po tvrdě odcvičeném tréninku byl pak vždy skvělý a nakoplo mě to do dalších dní. Vždy je dobré, když závodníka někdo vede, protože člověk sám sebe vidí vždy horšího a názor a zkušenosti někoho dalšího se vždy hodí. Upřímně, bez Pavla bych na tom podiu nestál.  Během přípravy se z nás stali kamarádi a Pavel pro mě udělal spoustu věcí, které ani nemusel a hlavně vždy řekl něco, co mě dokázalo nakopnout a motivovat.

 

Obětoval jsem něco ?

Během přípravy mně často lidé říkali, že jsem blázen, že toho musím hodně obětovat. Ale to je ten důvod, proč mě kulturistika tak baví. Nemůžeš to dělat na půl, protože jinak to nefunguje. Miluju na tom to, že člověk tím musí žít 24hod. denně. A osobně mi ani nepřijde, že jsem něco obětoval a nikdy mě nenapadlo, že to vzdám. Sice to stojí čas, peníze, odříkání při dietě, ale já to bral tak, že to k tomu prostě patří. Spousta lidí o svých snech mluví, ale málokdo je ochotný pro splnění svého snu něco udělat. Jediné, co mě mrzí, že poslední dva týdny už jsem měl málo energie a nemohl se věnovat rodině tak, jak bych chtěl. Ale měl jsem jejich podporu a teď po závodech jim to vynahradím, zaslouží si to.

 

 

 

Milošovi obrovsky gratulujeme k vynikající dosažené formě a k výkonu na závodech. Celý klub Fit Effect je na tebe hrdý!


Fit Effect Kladno I T: 734 441 646